Doc. MUDr. A. A. Savin, PhD. – neurolog
Úvod
Dětská mozková obrna se jeví jako jedno z nejčastěji se vyskytujících onemocnění nervového systému u dětí. Četnost dětských mozkových obrn tvoří 2,5 – 5,9 případů na 1 000 novorozenců (L. O. Badaljan, 1984). Počet nemocných s podobným postižením se zvyšuje o případy s prenatální a ranou postnatální encefalopatií.
V současné době existují metody léčby DMO, které jsou ve svém základě spojeny s ovlivněním podpůrného a pohybového aparátu dítěte (masáž, pohybová gymnastika, různé druhy fyzioterapie atd.), ale které nepřináší uspokojení lékařům ani rodičům. V posledních letech se objevují metody působící na některé biochemické procesy v nervovém systému – autorů Šošinoj – Vasiľjeva a Prof. Skvorcova. Při první metodě je působení založeno na účinku v struktuře extrapyramidového systému /při DMO je ale postižení především v oblasti kůry mozku a pyramidového systému/, druhá metoda je pro dítě bolestivá, což je nepřijatelné též vzhledem k psychice dítěte. Objevuje se dále principiálně zcela nová metoda, která vzbuzuje zájem neurologů – používání speciálně vybraných kombinací aminokyselin pro regulaci regeneračních procesů v porušených buňkách mozku.
Materiály a metody používání
V předložené analýze jsou zpracovány výsledky léčení 84 nemocných s dětskou mozkovou obrnou léčených aminokyselinovými preparáty v období od února 1994 do února 1996. Během tohoto období nemocní podstoupili minimálně dvě léčebné kůry v délce 4 – 12 týdnů /průměr 5 týdnů/. 39 osob (46,43%) prošlo dvěma kurzy léčení, 20 osob (23,81%) třemi, 9 osob (10,7%) čtyřmi, pět kurzů léčby podstoupilo 9 osob (10,7%), šest kurzů 6 osob (7,1%), jeden nemocný (1,19%) prodělal sedm kurzů léčby. Pozorování byla provedena v období od šesti měsíců až do dvou let po léčbě. V klinickém obraze pacientů převládá spastická forma onemocnění /58 osob – 69,04%/, z toho u 19 nemocných se objevuje typická forma DMO – spastická diplegie, u 15 nemocných hemiparézy. Atonicko – ataktický syndrom byl pozorován u 6 nemocných, hyperkinetická forma u 13 pacientů /6 případů s centrálním ochrnutím/ a u 7 pacientů převládal intelektuální deficit nad motorickým postižením. U 17% nemocných z celkového počtu bylo pohybové postižení spojeno s epileptickými záchvaty. Mezi postiženými převládali jedinci mužského pohlaví /50 pacientů – 59,52%/.
Výsledky sledování
Aminokyselinová léčba je sestavována individuálně v závislosti na charakteru pohybových poruch, změnách svalového tonu, na přítomnosti hyperkinetického syndromu a epileptických záchvatů a kombinaci s řečovými a intelektuálními poruchami. Sledování nemocných vede k serióznímu závěru – klinický efekt je jednoznačný, zvláště při opakovaném podávání. Po třetí léčebné kůře je klinický efekt spojen se snížením dávek aminokyselinových preparátů. Snížení dávek je potvrzením hypotézy o obnově pohybových funkcí u nemocných s DMO – příčinou je aktivace „spících nervových buněk“. Po přerušení léčby se je dosažený efekt stabilní, což podporuje hypotézu mechanismus působení. U skupiny pacientů s těžkými hyperkinetickými a smíšenými formami DMO lze zvýšit efektivitu léčby použitím různých kombinací aminokyselinových preparátů.
Pozitivní léčebný efekt byl zaznamenán u 74 nemocných (86,9%). Léčba byla u nemocných dobře snášena, efekt byl pozorován již po prvním týdnu léčby (snížení svalového tonu, dále zvýšení svalové efektivity a pohyblivosti).
Závěr
Použití aminokyselinových preparátů vede ke zlepšení stavu u pacientů se širokou tíží postižení. Efektivita léčby se zvyšuje s počtem opakování léčebných kůr. Léčba je vysoce individuální dle tíže postižení.